Vysněné bydlení u Pardubic

Vysněné bydlení u Pardubic

Co o nás řekl zákazník?

Rozhovor s Martinem a Janou

Jak to celé začalo? Proč jste se rozhodli stavět a kde jste bydleli předtím?

Jana: Je to asi takový klasický příběh. Bydleli jsme s Martinem v bytě 1+1 v Pardubicích. Když jsem otěhotněla, říkali jsme si, že by to chtělo něco většího. Já bych klidně bydlela dál v bytě, ale Martin, protože vyrůstal v domě, si přál dům se zahradou. Takže se toho ujal.

Martin: Nejdříve jsme řešili, jestli koupíme starší dům, nebo budeme stavět nový. Začal jsem se dívat po starších domech k rekonstrukci. Ale pak jsem se bavil s lidmi, kteří to takhle udělali, a nedoporučovali nám to. Proto jsem se nakonec rozhodl pro stavbu nového domu. 

Jana: Hledali jsme pěkné pozemky za normální peníze. Já jsem chtěla menší pozemek, Martin zase větší. Náš má nakonec velikost cca 660 m2. Je to takový dobrý kompromis.

Měli jste nějaká kritéria na lokalitu pozemku?

Jana: Určitě jsme chtěli, aby to bylo blízko Pardubicím a Hradci Králové.

Byl pozemek stavební?

Martin: Ne, byla to orná půda. Nebylo tady nic, ani silnice a sítě. Kupní smlouva na pozemek obsahovala závazek prodávajícího postavit příjezdovou cestu a přivést sítě. To se v určené lhůtě nestalo, hotové to bylo asi až za rok a půl. Takže kvůli tomu nám nechtěli dát stavební povolení a následně ani zkolaudovat dům.

Bývala tady stará asfaltová cesta, kterou jsme nechávali celou vybagrovat. Nechtěli nám dát stavební povolení, že se sem není kudy dostat. Byla tady zpevněná plocha, po které mohly náklaďáky jezdit, ale nestačilo to, chtěli prostě příjezdovou cestu.

Jana: A protáhlo se to i kvůli plynu...

Martin: Zhotovitel sítí a cesty zjistil, že tady vede plyn a je ve špatné hloubce, takže se to muselo vykopat, převložkovat, zkolaudovat, a to znamenalo dalšího půl roku zpoždění. A přišlo se na to až ve chvíli, kdy se řešilo stavební povolení na inženýrské sítě (voda, kanalizace a elektřina).

Zaseklo se to na stavebním úřadě?

Martin: Spíš bylo složité jednání s člověkem, který nám ten pozemek prodával. Všechno to bylo dost zdlouhavé, jeden čas už jsem byl rozhodnutý pozemek zase prodat a hledat jiný...

Kvůli čekání na sítě se tady stavělo tím stylem, že jsme neměli vodoměr ani elektroměr, ale jen nádrž na vodu a centrálu na elektřinu. V tomhle stavu se začalo stavět, aby se to aspoň nějak pohnulo. Nechtěli nám zkolaudovat sítě ještě dlouho, i když už tady byly fyzicky natažené, a to i do domu. Elektřina normálně fungovala, ale další 3–4 měsíce se čekalo na kolaudaci vody a kanalizace. Bylo to jen papírování. Dům tady stál hotový a my jsme se nemohli stěhovat. To byla pro nás asi ta nejhorší fáze.

 

Jak dlouho to celé trvalo?

Martin: V roce 2020 jsme začali řešit pozemek. Stavět se začalo někdy v březnu 2022. Takže skoro dva roky. Návrh na stavební povolení se podával snad 2x nebo 3x, pořád to zamítali s tím, že není připravená voda, kanalizace a cesta. A pak zase běžely ty 30denní lhůty. Pořád dokola. Bylo to náročné. Myslím si, že to bylo hlavně kvůli tomu plynu. I tohle nám ale zařizovala stavební firma, takže nám to aspoň trochu ulehčilo nějaké starosti. A s úřadem to nakonec ani nebylo tak složité, při kolaudaci tady ani nebyli, jen chtěli vidět nějaké papíry.

 

Takže pozemek jste měli, i když to bylo složité. Co následovalo?

Martin: Vybrali jsme si místní firmu DD Haus, která staví dřevostavby kvalitně. Pomohli nám i s hypotékou, stavebním povolením a všemi věcmi okolo.

Proč jste se vlastně rozhodli pro dřevostavbu?

Martin: Vycházela levněji než zděný dům. A hlavně i výstavba je rychlejší.

Jana: Žili jsme v představě, že než porodím, už budeme bydlet. Reálně jsme se však stěhovali, až když synovi Matyáškovi byly necelé dva roky. To se však protáhlo kvůli kolaudaci, ne kvůli stavbě.

Jak jste vybírali dům? Máte typový projekt, nebo jste si ho individuálně upravovali?

Martin: Máme dům přímo z katalogu, je to typ Lima 87, ale je trochu upravený. Původně jsem chtěl větší dům o velikosti 99 m2, ale tam byl cenový rozdíl v té době asi 600 000 Kč a náš pozemek není zase tak velký.

Vymysleli jsme si nějaké individuální úpravy – zmenšili jsme WC a spížku, aby se zvětšil prostor v koupelně a vešel se nám do ní sprchový kout. V podstatě jsme v projektu hýbali jen s koupelnou, technickou místností a spížkou. Měl jsem ještě takovou vizi, chtěl jsem udělat větší kuchyni do U s barovým pultem, kvůli té by se ale musela zrušit spíž, aby mohlo být v koupelně okno, protože mi hodně vadilo, že tam není. Ale žena to nechtěla a dneska jsem za spížku rád.

Jana: Oba jsme se shodli, že je hloupost rušit spíž. V tom malém bytě jsem si vyzkoušela, že opravdu chyběla, teď jsme za ni rádi.

 

Proč jste si nechali stavět dům na klíč?

Martin: Největší výhodou při stavbě na klíč je to, že vše řešíte s jedním dodavatelem.

Mám i kamaráda, který má bagr a dělá desky běžně. Spočítal mi sice, že by nás to vyšlo asi o 120 000 Kč levněji. Ale když jsem se radil se stavební firmou, upozorňovali mě, že je nutné mít to v určité rovině, pohlídat si hydroizolace a podobně, aby se opravdu dřevostavba dala na desku namontovat. Proto jsem se nakonec rozhodl nechat to všechno na firmě. Dělali nám i tu základovou desku, která trvala asi týden nebo dva.

 

Jak probíhala výstavba vaší dřevostavby?

Martin: Přivezli rovnou hotové panely, bylo to někdy okolo sedmé ráno. A když jsme se přijeli podívat odpoledne po práci, už tady stála hrubá stavba včetně střechy (bez krytiny).

Takže dům za jeden den?

Martin: Hrubá stavba ano. Pak dodělali střechu, fasádu, vnitřní instalace a rozvody, následně se vylévaly podlahy a čekalo se 2–3 týdny, než beton vytvrdne. Po vyschnutí betonu se dodělávalo všechno ostatní.

Dům byl kompletně hotový někdy v létě, čekali jsme jen na to zkolaudování cesty a sítí a nastěhovat jsme se mohli až v prosinci.

 

Dělali jste si na domě přece jen něco svépomocí?

Martin: Ne, i zámkovou dlažbu jsme si nechali udělat od firmy. Bylo pro nás nejjednodušší a nejrychlejší nechat si vše zrealizovat od stejné firmy. Navíc jsme věděli, že je na ně spoleh, a měli k nám úžasný a vstřícný přístup, opravdu nám pomohli se vším.

Řešili jste nějaké komplikace nebo reklamace?

Martin: V průběhu plánování mi třeba paní v koupelnovém studiu tvrdila jednu věc, já to pak tlumočil firmě a ti na provedení koupelny měli jiný názor. Nakonec jsme šli do jiného koupelnového studia, kde už šlo všechno dobře. Cokoli jsme chtěli nebo potřebovali, nejpozději do týdne tady byli a hned všechno řešili.

Jana: Pak mě napadají rolety. Máme rolety den-noc a jsou skvělé. Akorát jsme je už dvakrát reklamovali. Nechali jsme si je dát do kastlíku, aby to bylo hezčí a ničemu to nezavazelo, a trošku tam zlobilo ovládání.

Martin: A dvakrát jsme už reklamovali baterie na umyvadle. Byly to asi nějaké vadné kusy. Výhodou při stavbě na klíč je to, že vše reklamujete stavební firmě a ta to za vás řeší s dodavateli. Kromě zahradního domečku a plotu je to všechno od jedné stavební firmy. Cokoli jsme chtěli nebo potřebovali, nejpozději do týdně tady byli a hned všechno řešili.

 

Jaká je záruka na dům a na věci kolem?

Martin: Někde v papírech bych to vyčetl přesně, na konstrukci je to myslím 30 let. U výběru okapů byla záruka hlavní parametr. Na černé okapy, které se mi líbily víc a byly za stejnou cenu, je záruka 15 let, na ty titan/zinkové, které jsou čistě stříbrné, je záruka 30 let. Tak jsme se rozhodli spíše pro ty kvalitnější z hlediska životnosti.

Co interiéry? Kdo co vybíral a kde jste hledali inspiraci?

Martin: Koupelnu jsem třeba jel vybírat celou sám, protože Jana byla nemocná.

Jana: A zvolil to krásně, sama bych nevybrala líp.

Martin: Nemám rád nic přeplácaného, ani mozaiky a podobně, stačí jednoduché neutrální barvy – černá, bílá a jejich odstíny. Původně jsem si chtěl prosadit ještě rohovou vanu. Ale žena mi to rozmlouvala, máme nakonec klasickou. Je pravda, že vanu použiji jen tak 2x do roka, vždycky jdu radši do sprchy. Jana zase nechtěla sprchu a teď si ji užívá.

Martin: Věděl jsem, že když půjdeme bydlet do domu, tak bych chtěl obojí. Když má člověk dítě, není nic moc mít jen sprchu.

Jana: Zbytek interiérů jsme už řešili společně, vybrali jsme to všechno snad během jednoho dne.

Martin: Firma nás připravovala na to, že specifikace zabere tak 3–4 hodiny, a to se mi zdálo přehnané. Nakonec nám to trvalo dokonce 6 hodin! Musíte totiž najednou vybrat barvy parapetů, jaké vstupní dveře, jestli se sklem nebo bez a podobně. Hodinu jsme se zasekli na vstupních dveřích, jestli použijeme kliku nebo kouli. Chtěl jsem kliku, abych nemusel chodit po venku s klíči na krku.

Jana: Já jsem zase chtěla kouli z toho důvodu, že když jsme dům stavěli, byla jsem těhotná a věděla jsem, že když Martin dělá na směny, budu se sama v domě bát a měla bych lepší pocit, kdybychom měli zvenku kouli.

 

A jak to dopadlo?

Jana: Máme kliku.

Martin: Prosadil jsem si ji. Já jsem musel povolit špajzku, tak Jana musela povolit kliku. :)

Jana: V bytě se nám často stávalo, že jsme si zabouchávali dveře a museli volat zámečníka. Tak jsem pak ustoupila.

 

Jak jste řešili kuchyň?

Martin: Kuchyň jsme si zařizovali sami, protože tu firma nenabízela v rámci dodávky. Náročné bylo, že už dopředu musíte mít minimálně projekt kuchyně, jak bude vypadat, kde bude podlahové topení, kde odpady, vypínače atd. Když si přijeli zaměřit kuchyň, ještě tady nebyl ani vylitý beton. Ptali se mě, kolik si mají připočítat, až tady beton bude, jak vysoko bude strop atd. A já jsem nevěděl vůbec nic. Kdybychom to dělali rovnou s firmou, tak by všechny tyto otázky odpadly, protože by to všechno věděli z projektu.

Jana: Ano, stavební firma si s námi asi hodně užila, protože jsme jim pořád volali o nějakou radu. Ale byli vždy moc ochotní a pomohli nám kompletně se vším. To bylo úžasné.

Martin: Vzhled kuchyně jsme si pak navrhli sami. Původně jsem ještě chtěl mít bar, ale když jsme to měřili, už by to bylo stísněné anebo bychom neměli kam dát jídelní stůl, takže bar jsme nakonec museli zrušit. I přesto, že se bar odstranil a kuchyň se tím zmenšila, cena se zvedla o 16 %. Bylo to v době, kdy rostly ceny materiálů, a od 1. 4. 2022 se kuchyně hodně zdražovaly...

 

Měli jste specifické požadavky na kuchyni, nebo jste vycházeli z nějakých standardů?

Jana: Spíše jsme se inspirovali u Martinovy sestry.

Martin: Pár měsíců před námi rekonstruovali kuchyň, takže jsme to od nich odkoukali. Hodně se mi líbila americká lednice, kterou si pořídili, ale bohužel se nám sem nevešla.

Jana: Původně jsme přemýšleli o matné kuchyni, ale cenově to bylo úplně jinde, takže jsme si řekli, že ta lesklá stačí. Myslela jsem si, jak to tady budu muset pořád leštit, ale nakonec to není skoro vidět, takže super.

 

Jaké jste měli požadavky na interiéry celkově? Co pro vás bylo důležité?

Martin: Pro mě bylo důležité to, že jsem nechtěl laminátovou plovoucí podlahu. Proto máme vinyl.

Jana: Říkali jsme si, že to chceme hlavně kvůli dítěti, protože mu bude všechno padat na zem, rozlévat se…

Martin: Viděl jsem to na vlastní oči u lidí, kteří plovoucí podlahy mají, a není to praktické. Něco se jim vylilo na zem a hned se podlaha začala nadzvedávat, pořád je to dřevotříska. Tohle je plast, takže by se tomu nemělo nic stát. Chtěli jsme to i proto, abychom za 10 let nemuseli dělat znovu nové podlahy.

 

S podlahovým topením se vinyl kombinuje bez problému?

Martin: Je tam jen omezení, že se nesmí topit na více než 27 °C, takže všechny termostaty mám nastavené na toto maximum.

Museli jste už předem vědět rozložení nábytku, abyste věděli, kam položit podlahové topení?

Martin: Přesně tak. Ve všech pokojích jsme museli dopředu vědět, kde budou skříně a podobně.

 

Jaký typ podlahového topení máte?

Martin: Máme elektrické podlahové vytápění pomocí odporových drátů.

 

Jak dům vytápíte?

Jana: Čistě na elektřinu.

Martin: Nemáme tepelné čerpadlo ani elektrokotel. Teplou vodu nám ohřívá bojler. Museli jsme získat stavební povolení do konce roku 2021, což se nám naštěstí podařilo, protože od začátku roku 2022 se začaly zpřísňovat podmínky pro vytápění.

Kolik zhruba protopíte?

Martin: Od září jsme si to přehazovali na normální tarif, kde jsme měli 6 000 Kč zálohy s tím, že přes 30 000 Kč nám vraceli, ale to jsme tu ještě nebydleli celou dobu, nevařilo se, neohřívala se voda a temperovali jsme na 15–18 °C. Aktuální spotřebu a cenu ještě nevíme. Teď vytápíme standardně na 22–23 °C.

 

Máte v domě nějaké další technologie?

Martin: Máme klimatizaci. Původně jsme chtěli jen jednu, ale musely být dvě, protože už v té době byly přísnější normy na výpočet energetického štítku a bez klimatizace, tedy tepelného čerpadla vzduch-vzduch, by nebylo možné dům povolit pouze s elektrickými kabely.

A chtěl jsem venkovní rolety. V té době, kdy jsme o tom přemýšleli, to ale stálo hodně peněz, tak jsme si radši zaplatili zámkovou dlažbu, plot a ty potřebnější věci.

 

A co v létě, nepřehřívá se dům?

Martin: Když byla ta velká vedra, první dny to bylo v pohodě, to tady bylo tak 26 °C, ale když už byla vedra dlouhodobě, večer teplota stoupla třeba i na 29 °C. Když si ale vzpomenu na byt, kde svítilo slunce od 11:00 až do západu slunce, bez balkonu, nedal se tam udělat průvan, tak tohle je paráda. Máme navíc trojskla, která dost pomáhají proti přehřívání.

 

Byl tady nějaký regulativ ze strany obce?

Martin: Nevím, ani jsem to nezjišťoval. Jediné nařízení bylo z hygieny, že tady musela být rekuperace nebo nucené větrání. Máme tedy nucené větrání, musí být v každé místnosti na jednom okně. Je to něco jako mechanická mikro ventilace na oknech. Museli jsme to tady mít kvůli tomu, že jsme blízko silnice.

 

Na kolik vyjde takové řešení?

Martin: 40 000 Kč na celý dům. Musely se vyříznout díry v rámu. Dneska už bych to ale udělal jinak. Někdy z toho dost táhne, když sedíte přímo pod tím a okno je úplně zavřené, je to opravdu cítit.

 

Dispozice vám vyhovuje tak, jak je?

Martin: My jsme se vždycky bavili, že budeme mít jednou dvě děti, takže chceme, aby každé mělo svůj pokoj. A k tomu ložnice a obývák.

Jana: Já jsem tady takhle spokojená. Ještě když jsme bydleli v bytě, říkala jsem, že nechci žádný velký dům, protože to nechci uklízet. Takže takhle je ideální.

Co úložné prostory? Věřím, že oproti bytu 1+1 je to teď příjemnější…

Jana: To určitě! Chtěli jsme původně vestavěné skříně, ale máme nakonec jen obyčejné.

Martin: Odradila nás totiž cena. Koupili jsme dvě obyčejné skříně za 12 000 Kč, kdežto stejná skříň ale vestavěná by nás vyšla tak na 80 000 Kč. Časem to možná uděláme, ale teď ze začátku nebylo tolik peněz, respektive byly na něco jiného a důležitějšího. Museli jsme si ujasnit priority.

 

Kdybyste měli stavět znovu, je něco, co byste udělali jinak?

Jana: Já od začátku říkám, že jsem spokojená s tím, jak to je. Ale Martin by chtěl větší tuto hlavní obývací místnost.

Martin: I předsíň bych zvětšil, je hodně malinká. Do budoucna, až budeme mít druhé miminko, kam dáme kočár? Ale to je samozřejmě jen přechodný problém. Zvolili jsme si tuto velikost domu, abychom to finančně utáhli. Takže si nestěžuji.

Ale když jsem sem přijel a byla tady jen základovka, říkal jsem: „Co je to za garáž, to jste se spletli, ne?“ Když už byly hotové zdi a vnitřní příčky, tak už se mi to tak malé nezdálo. Ale příště bych si ještě lépe rozvrhnul zásuvky.

 

Zásuvky jste umisťovali až při stavbě nebo jste je měli už v projektu?

Martin: Na místě. Chodili jsme s elektrikářem a ukazovali si, kam je dáme. Přidali jsme si jich o něco víc, než je ve standardu. V té době měli ve standardu 30 kusů zásuvek, my jich máme asi 40.

Co plány do budoucna? Budete něco zařizovat, dodělávat?

Martin: Dodělávat budeme určitě bránu a branku. Do budoucna bych chtěl ještě kryté stání pro auta v podobném stylu, jako máme pergolu. Dál bych chtěl nějaký fóliovník nebo skleník.

 

Takže jste spokojení s dřevostavbou?

Martin: Ano. Kdybych stavěl znovu, tak si vyberu stejně. Splnilo to mé očekávání. Nejdříve jsem byl k dřevostavbě dost skeptický, nevěřil jsem, že to bude lepší než zděný dům. Ale má opravdu úžasné izolační vlastnosti, v zimě hezky drží teplo a v létě tu není zas takové vedro.

Jana: Já jsem si jen myslela, že to bude všechno rychlejší. Za to ale nemůže realizační firma, ale pán, od kterého jsme kupovali pozemek...

 

Co byste poradili lidem, kteří se chystají stavět dům? Co si mají podle vaší zkušenosti pohlídat, na co se zaměřit, na co nezapomenout?

Jana: Doporučila bych mít pevné nervy.

Martin: U nás byl vlastně jediný zádrhel ty sítě, ale to vám dopředu nikdo neřekne, že to někdo neudělá přesně podle smlouvy, kterou podepíše. Kdyby nebylo tohoto zádrhelu, tak je všechno v pohodě.
 

Stáhnout ceník a katalog